Je chladné ráno, první máj,
ten ranní máj, traktorů čas,
kvíčaly zve, ku jízdě hlas.
Zásluhou Víti a Adama Ševčíkových s podporou obce Vacov po mnoha letech znovu vyjela z Čábuz Tatra 805, aby nezaměnitelný hlas jejího motoru podpořil atmosféru tradiční vacovské traktoriády.
Příspěvek ze stavění májky a pálení čarodějnice bude následovat, sledujte naše stránky.
Jak to Tatře a dalším účastníkům traktoriády slušelo se můžete podívat v naší galerii.
Při plánované přestavbě zdravotního střediska ve Vacově byla před lety objevena hasičská stříkačka původem z Nespic. Protože se blížila demolice garáže, stříkačku jsme převezli do hasičské zbrojnice v Žáře. Po přezkoumání technického stavu stříkačky bylo rozhodnuto o její renovaci. Na stříkačce se značně podepsal zub čas. Přestože původní lak byl relativně zachovalý, mosazné a měděné části zoxidovaly. Dřevěná konstrukce stříkačky byla ve špatném stavu, proto po pečlivé fotodokumentaci následovala její ochrana přelakováním. Lakování za režijní náklady provedl pan František Bastl ze Žára. Renovace kompletně zkorodované vany stříkačky zabrala mnoho desítek hodin. Tohoto úkolu se pouze za cenu materiálu ujal pan Miroslav Cais z Nespic. Mechanismus stříkačky včetně kožených součástí pumpy kompletně obnovil pan Zdeněk Bělohubý. Finální písmomalířské práce na značení a výzdobě stříkačky provedl pan Václav Šísl z Nespic. Další dílčí práce, čištění, montáž a demontáž provedli členové hasičského sboru ve Vacově. Stříkačka byla dlouhodobě uložena v garážích pekárny NoVy Vacov, za což pekárně patří poděkování. Po letech, kdy jste si mohli prohlédnout tento technický skvost pouze při oslavách výročí sboru, projednal Míra Molitor s Obcí Vacov její zapůjčení do muzea. K takovému kroku jsme se rozhodli, protože nešlo náš historický exponát skladovat v pekárenské garáži do nekonečna. Dlouho jsme promýšleli, jak stříkačce pomoci, aby opět nechátrala. Na Vacovsku jsme pro ni vhodné místo nenašli, do soukromých rukou se nám ji dávat nechtělo, a tak Standa Čtvrtník dostal nápad oslovit odborníky z Ústavu památkové péče ze Státního zámku Vimperk. Slovo dalo slovo, proto jsme 27. června 2022 stříkačku se slzou v oku, ale s pýchou, že je součástí hasičské historie na Vacovsku, předali k vystavení do muzea vimperského zámku. Tam si ji můžete prohlédnout kdykoli v rámci návštěvních hodin.
Všem, kteří se podíleli na záchraně tohoto kusu hasičské historie patří velké poděkování.
V příspěvcích poslední doby jsou zmiňovány soutěže Šumavské a Podboubínské hasičské ligy. Tento příspěvek bude z úplně jiného soudku.
V sobotu jsme se totiž zúčastnili veteránského klání v Sudslavicích Pod lípou. Vzhledem k tomu, že tato soutěž je limitovaná věkem, mohou se zúčastnit pouze 2 soutěžící mladší generace. K tomu se přidaly dovolené, pracovní povinnosti a jiné aktivity sboru a v průběhu týdne to vypadalo, že budeme muset účast oželet, což se nám nechtělo. Ale nakonec se podařilo dát družstvo dohromady a nic nebránilo vyrazit. Vypomohl nám pan Jaroslav Kubát z SDH Přečín, za což mu patří velké poděkování. Dalším překvapením bylo, že nás neodmítl Míra Sedláček a po 20 letech se znovu postavil na start. Poděkování patří i Lucii Ševčíkové, která přijela vypomoct rovnou ze soutěže z Novosedel, kde vypomáhala družstvu žen. Takže si Lucka za jedno odpoledne připisuje dva dobré skutky pro SDH Vacov.
Hlavní aktéři Petr Škopek a Víťa Ševčík tuto soutěž pojali doslova veteránsky a vše, včetně dopravy, připravili ve stylu retro. Mašina PS 8, zásahový sací koš, konopné hadice, kohoutový rozdělovač…
Celkem se zúčastnilo 12 družstev. A musím podotknout, že to naše bylo opravdu vyjímečné. Po odstartování se odběhlo na základnu a vše probíhalo jak mělo. Víťa dokonce mašinu startoval až na základně, přestože pravidla dovolují startování před výstřelem. Všichni ostatní běželi k nastartované mašině. Tato soutěž je vyjímečná i tím, že se voda saje z potoka. Pan Kubát ponořil koš do potoka, mašina ze začátku prskala, ale po chvíli začala tlačit vodu do vedení. K rozdělovači došla celkem rychle, ale pak k proudům už to bylo pomalejší, protože céčkové konopné hadice zároveň posloužily jako zavlažování louky. Ale k terčům se dostala a Adam s Vaškem sestřelili. Čas nebyl hodný vítězství, ale v tomto případě vůbec nejde o to, kdo bude první. Jde o účast a o to, užít si to. A v případě vacovského družstva se toto opravdu povedlo na 100 %. Potěšili se i oči diváků, kteří po celou dobu okukovali vybavení, mašinu i auto. Po odběhnutí jsme shlédli ještě dva exhibiční útoky s mašinami Bohumil Mára ze čtyřicátých let minulého století.
Po této přehlídce následovalo vyhlášení výsledků. Jak již bylo výše zmiňováno, náš čas nebyl hodný vítězství, umístili jsme se až u konce, ale né poslední. Poté se vyhlašovaly 3 speciální ceny. Ocenění převzala nejstarší účastnice, pak nejstarší účastník a 3. speciální cenu si šlo přebrat právě družstvo Vacova, za retro vybavení, ošacení a dopravu. A to bylo to vítězství, které si účastníci náležitě užili a ještě určitě užijí až půjdou ztrestat výhry. Po úplném závěru jsme sbalili saky paky, Petr nastartoval hundrtku, VÍťa našlápnul fichtla a více než spokojeni jsme vyrazili zpátky do Vacova.